Pavlína, narozena 1984

Osobní anamnéza: prenatální a perinatální komplikace, porodní asfyxie, navštěvovala  speciální mateřskou školu, po ročním odkladu nastoupila do ZvŠ1). Pro nezvládání  osnov první třídy, přesto, že jí opakovala, byla vřazena na doporučení Speciálně pedagogického  centra/SPC/ do pomocné školy sem vložit číslo poznámky2), kterou navštěvuje již téměř 7 let.

Psychologické vyšetření z r. 1994: prokázalo projevy psychomotorické retardace s aktuální úrovní rozumových schopností v pásmu středně těžké mentální retardace. Výrazné jsou poruchy pozornosti, úspěšnost v činnostech ztěžuje především hyperaktivita a nesoustředěnost. Problémy v jemné motorice.

Úroveň řečových schopností: verbální projev je těžce dyslalický,slovní zásoba je chudá, řeč agramatická a velmi obtížně srozumitelná.Vyskytují se perseverace a echolálie.

Z dalšího psychologických vyšetření z r. 1998  vyplývá, že v průběhu vývoje  došlo k pozitivním posunům především v oblastech pozornosti, jemné motoriky, verbálního projevu i sociálního kontaktu. Dívka je adekvátně stimulována ve vzdělávacím zařízení a velmi dobře akceptována rodinou.

Průběh výuky čtení:

Pavlína byla po tři roky ve čtení vyučována analyticko-syntetickou metodou. Četla ze slabikářů Naše čtení pro 1.ročník zvláštní školy a Náš slabikář pro pomocné školy. Výsledkem bylo to, že poznávala některá písmena, nedovedla je složit do slabik, pouze mechanicky měla naučeno poznávání některých  slabik, přičemž nerozlišovala mezi jednotlivými slabikami. Slova tvořit nedokázala a případný úspěch byl náhodný. Spíše docházelo k tomu, že si neustálým opakováním jednoho a téhož slova zapamatovala jeho grafickou podobu  a četla vlastně globálně. Navíc výuka probíhala v atmosféře trvalého neúspěchu a nechuti Pavlíny ke čtení. Vzhledem k tomu došlo, po dohodě s rodiči, ke změně ve vedení výuky a bylo zahájeno čtení s využitím globální metody.

Po roce výuky uměla číst 49 slov z témat rodina, škola, potraviny a činnosti, byla schopna tvořit věty až o 3 slovech, neznala dosud písmena, pouze některá, ale všímala si stejných písmen v různých slovech. Zpočátku  byla při výuce použita slova složená z malých tiskacích písmen, později došlo k přechodu z malých písmen na velká hůlková. Důvodem bylo mimo jiné i sjednocení typu písmen pro čtení a psaní. Všechny předměty ve třídě byly označeny svými názvy /hůlkovým písmem/, rovněž tak veškeré ostatní nápisy ve třídě jako jména dětí, rozvrh hodin,datum atd. Všechna exponovaná slova byla spolu s obrázky umístěna na magnetické tabuli, která byla Pavle kdykoliv dostupná a sloužila ke kontrole čteného. Přibližně po roce a půl výuky si osvojila znalost všech písmen a začala číst slova po písmenech / "písmenkování"/.

Po třech letech výuky zvládá čtení více než 90 slov z témat činnosti, zvířata, hračky, osoby a slova ANO - NE, RÁDA, NERADA, CO, KDO, TAM, JE, MÁ, MÁM , čte věty a jednoduché články až o pěti větách. Při čtení stále používá písmenkování. Postupně také začala vznikat Pavlina indviduální čítanka, složená vždy ze zásobníku s nově exponovanými slovy a obrázky a z čtecích pracovních listů, situačních obrázků, kterými se nejrůznějšími způsoby procvičovaly probíraná slova. Obsahovala jednoduché texty  zprvu o 2-3 větách, později i delší.

Během 4. roku výuky dochází k dalšímu rozšiřování zásoby slov, která Petra přečte, nová slova jsou i obsahem "článků" až o 7 větách, kde se zároveň vyskytují i neznámá slova /spojky, předložky, slovesa atd/, příp. tvary slov /tzn. podstatná jména se skloňují a slovesa se časují/. Bez problémů skládá věty ze slov a slova z písmen. Osvojuje si rozlišování množství s pomocí slov TO JE - TO JSOU a pokračuje ve čtení náročnějších textů. Na konci tohoto roku zvládala Pavlína čtení více než 120 slov. Několikrát během období v němž se ve výuce čtení používalo globální metody, bylo učiněno několik pokusů  číst klasickou metodou z obvyklého slabikáře. Cílem bylo zjistit, zda globální metoda neposloužila k překlenutí období, kdy se klasickou metodou nedařilo a zda by nebylo vhodné vrátit se k obvyklému způsobu čtení a používat běžných pomůcek. Výsledek vždy mluvil pro pokračování ve výuce globální metodou, vzhledem k přetrvávajícím problémům ve sluchové analýze a syntéze. Je také důležité vyzdvihnout naprostou změnu přístupu dívky k výuce čtení. Výuka probíhala v radostné atmosféře, Pavlína  pracovala s nesmírnou chutí, velmi povzbuzena a motivována svými úspěchy.

Individuální čtení s Pavlou ve třídě probíhalo cca 2x týdně podle možností i častěji3).  Velmi dobře probíhala i spolupráce s rodinou, Pavlína doma s maminkou pravidelně četla /sama to aktivně vyžadovala/ podle pokynů, které byly učitelkou pravidelně zaznamenávány ve zvláštním sešitě /vysvětlení způsobu práce s obrázky a slovy, s čtecími listy/.

Ve výuce psaní Pavlína zprvu pokračovala v osvojování psacích písmen, estetická stránka písemného projevu byla na velmi dobré úrovni, nicméně dívka prakticky nevěděla, co píše - nebyla schopna si spojit tiskací a psací typ písmene. Proto bylo po určité době započato s  výukou psaní hůlkových písmen, tedy stejného typu písmen, kterých je užito ve čtení. Tím se psaní velmi zjednodušilo a  umožnilo Pavlíně písemně vyjádřit, to co četla. Výuka psaní hůlkových písmen postupovala velice rychle, Pavlína si osvojila psaní všech hůlkových písmen, slov a vět. Navíc si osvojila psaní na počítači. Čtení a psaní prolínalo všemi předměty.

Ve výuce byl celkově kladen důraz na to, aby osvojené dovednosti byly maximálně využitelné v praktickém životě a posilovaly Pavlinu samostatnost a nezávislost.

____________________

1) V textu je použito tehdejší označení školy, které se již nepoužívá, v současnosti se jedná o základní školu nebo základní školu praktickou.

2) V textu je použito tehdejší označení školy, které se již nepoužívá, v současnosti se jedná o základní školu speciální.

3) Ve třídě bylo na jednu učitelku až osm žáků různého věku a úrovně a většina z nich pracovala pouze s přímým vedením, obzvlášť  v předmětech rozumové výchovy /čtení, psaní, počty/. Navíc výuka čtení s využitím globální metody byla časově i metodicky náročnější /vyžadovala min.15-20min a během této doby jsem pracovala s jedním dítětem/. Tento stav věcí jsem pociťovala jako značný problém, uvědomovala jsem si, že děti by potřebovaly číst pravidelně, nejlépe denně, ale to by vyžadovalo dalšího pedagoga ve třídě. Lze předpokládat, že efekt výuky by narůstal. Naštěstí se přítomnost dvou pedagogů pomalu stává běžnou praxí ve speciálních školách a třídách.